Chvála pohybu II

Chvála
AUTORKA JULIE RŮŽIČKOVÁ

Kdo mi zase schoval ty brýle? Tady, přesně tady jsem si položila tu knihu!!! …No, to byl přeci, ten… jak se jen jmenoval… už zase mi to vypadlo

Většina z nás zná chvíle, kdy si nedokážeme vybavit informace, které právě potřebujeme. Většina z nás zneklidní a pochybnosti v tu chvíli vystřelí jako roj divokých včel a bzučí cosi o tom, že už to na nás taky přišlo. Jen málokdo nemá obavy z velkého strašáka spojovaného se seniorským věkem – Alzheimerovou chorobou a demencí.

I v tomto případě nezbývá než znovu prohlásit: „Chvála pohybu!“ 

V minulém článku (Chvála pohybu!) je mezi pozitivními vlivy pohybu na člověka zmíněn také vliv na imunitní systém. V poslední době se nejen vynořují důkazy potvrzující teorii, že vliv pohybu na imunitu může snížit riziko rozvoje neurodegenerativních onemocnění, mezi které Alzheimerova choroba rozhodně patří, ale současné články navíc přinášejí snahu o vysvětlení, proč tomu tak pravděpodobně je.

 V našem mozku najdeme speciální typ imunitních buněk, kterým říkáme „mikroglie“. Tyto buňky chrání náš mozek před infekcí nebo jiným poškozením, a navíc mohou ovlivňovat produkci nových neuronů. Za běžných okolností mnohé naše mikroglie „spí“, jsou v neaktivním stavu. Pokud ale do našeho mozku vstoupí např. virus, nebo jiný patogen, zaktivují se a začnou produkovat zánět stimulující látky 

Bohužel není vzácným jevem, že se mikroglie nepřiměřeně zaktivují a způsobí v našem mozku chronický zánět, který brání produkci nových neuronů a jinak omezují jeho ideální funkci.

Již delší dobu ukazovaly studie prováděné na myších a krysách, že pohybová aktivita částečně zabraňuje negativním účinkům chronické aktivace mikroglií.

Na Chicagské universitě byla nedávno dokončena více než 15 let trvající studie se 167 probandy, kteří od svých 86 let pravidelně docházeli na komplexní vyšetření jejich duševního i fyzického stavu, a po celou dobu byla měřena jejich pohybová aktivita. Tito lidé byli dokonce ochotní odkázat svůj mozek k následnému zkoumání. A jaké jsou závěry?

Výsledky chicagské studie jsou následující:

1) U 60% stařenek a stařečků byly v mozku nalezeny amyloidní plaky (to je známka Alzheimerovy choroby), ale jen u zhruba 30% byla diagnostikována demence. Můžeme tedy očekávat, že přestože už v mozku nějaké změny značící Alzheimerovu chorobu jsou, nemusí se tyto změny výrazně projevit. Stařeček tedy může mít v mozku zmíněné plaky amyloidu, my ale navenek nemusíme nic poznat.

2) Stařenky a staříčci, kteří se více hýbali, měli (zejména v mozkových centrech zapojených v procesech ukládání paměťových stop a jejich vybavování) nižší aktivitu mikroglií, než ti, kteří měli pohybu méně. A měli také lepší výsledky v kognitivních testech (například těch na vyšetření paměti). Autoři studie očekávají, že vyšší míra pohybu snižovala chronický zánět způsobený nadměrnou aktivací mikroglií a pomáhala tak mozku stařenek a stařečků k dobré funkci.

Samozřejmě si nemůžeme být zcela jisti, že právě pohyb je tou zásadní složkou, která do jisté míry chrání náš mozek před demencí. Je možné, že se na celém procesu podílí i aspekty, které nebyly ve studii podchyceny.

Přesto tato studie přidává zas trochu více váhy názoru, že žít aktivní život, ve kterém má pohyb své místo, může chránit náš mozek a pomoci nám žít dlouhý, kvalitní a nezávislý život.

Leave a Reply

Your email address will not be published.